Antikrist (2009)

Film Antikrist natočil dánský režisér Lars von Trier, který si snímky jako Prolomit vlny, Idioti či Tanec v temnotách vysloužil pověst provokatéra a manipulátora s diváckými emocemi.

V posledních letech svou tvorbu poněkud „uklidnil“, ale tomu se zdá být konec. Jeho novinka Antikrist vzbudila bouřlivé reakce. Přestože by název evokoval spíš žánr satanského hororu, von Trierův film je podivným hybridem mezi psychologickým dramatem, konfrontací mužských a ženských rolí a meditací nad lidskou přirozeností – tedy pokud v něm lze nějakou strukturu a témata vůbec hledat, což u tohoto režiséra není vždy jisté. V autorské explikaci konstatuje, že Antikrista natočil „na půl plynu“ a v podstatě náhodně, ale zároveň jej označuje za nejdůležitější film své kariéry.

Prakticky jedinými postavami filmu jsou manželé, kteří nedávno tragicky přišli o malého syna. V rámci terapie se uchýlí do chaty v lesích nazvané Eden (ráj). Ukáže se však, že jejich duše a nakonec i těla mají daleko k nápravě. Bouřlivé reakce vyvolal výtvarně bohatý a stylizovaný Antikrist zejména některými extrémně vypjatými obrazy. Patří mezi ně například provrtání lýtka vrtačkou a následné přišroubování brusného kamene k němu, ejakulace krve či ustřihnutí klitorisu nůžkami. Publikum zaplněného sálu při nich nahlas nevěřícně lapalo po dechu, nebo se rozpačitě chichotalo.

Hodnocení autora: Opravdu velmi netradiční film. Místy velmi drsný a naturalistický. Podle mého názoru je to film pro náročného a přemýšlivého diváka. Troufnu si zde napsat, že je to film pro "otevřené" hlavy.

Moje celkové hodnocení: 8 bodů (z 10 možných)

Hodnocení výjimečnosti: 10 bodů

Hodnocení diváka (www.csfd.cz): Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho.

JH