Dnes se budeme zabývat tématem, které široká česká veřejnost dost často opomíjí při výběru svého automobilu - bezpečností. Ta se dělí na aktivní a pasivní. Do aktivní bezpečnosti patří prvky, které mají zábranit vzniku dopravní nehody. V první řadě je to ovladatelnost vozidla, mnoho elektronických systému (např. ABS, ASR, ESP), stav a kvalita pneumatik nebo také čisté čelní sklo, zaručující dobrý výhled (+ samozřejmě dovednosti řidiče samotného).
Nyní se ale podrobněji pojdmě podívat na bezpečnost pasivní, která má za úkol zamezit nebo alespoň zmírnit zranění po dopravní nehodě. Níže jsem vypsal několik důležitých milníků z historie:
1930 - vynalezení bezpečnostních pásů
1949 - začátek vystužování karoserie
1953 - vynalezení Airbagu
1956 - zavedení 3-bodových pásů
1959 - zavedení deformačních zón
1995 - zavedení bočních a další typy Airbagů
Největší podíl na dnešní výši pasivní bezpečnosti mají deformační zóny, díky kterým jsou zmenšovány setrvačné síly, které by jinak měly za následek příliš velké přetížení na posádku.
Za účelem zmapovat vývoj pasivní bezpečnosti za několik posledních let jsem vybral 3 zástupce v jejich 3 generacích.
Níže uvedené obrázky jsou výsledky crash testů společnosti EuroNcap - čelní náraz do pevné překážky - zranění řidiče (vpravo) a spolujezdce (vlevo)
Tento předsudek vůbec neplatí. Záleží na technice, nikoli na velikosti. Můžeme si to ukázat na těchto dvou automobilech: VW Polo (2009) a Ford Ranger (2008).
Toto tvrzení si automobilka vysloužila za bezpečnost jejího modelu 144, který se vyráběl v roce 1967. V dnešní době to již samozřejmě dávno neplatí - pasivní bezpečnost automobilů Volvo je dnes plně srovnatelná s ostatními předními světovými výrobci.
Ať už jste dobrý či špatný řidič jezdící dle předpisů nebo dynamičtěji, na případnou dopravní nehodu byste měli být vždy připraveni co nejlépe. Na silnici záleží také na chybách druhých, a jejich jednání lze ne vždy plně předpokládat.
Adam Slabý 6.6.2011
—————
 |
 |
 |
—————
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
—————
